žaneta
bartáková
žaneta
bartáková
jaký to je, zestárnout
až bude největší naší starostí ranní nákup a až budeme vzpomínat, kde jsme to byli na dovolený - nebudem vědět víc, než že tam foukalo a voda byla průzračná, zvuk kapek se odrážel od stěn skal a krávy se pásly v dešti
to, jak jsem mizela do přírody, i když to vlastně byly jen mé vzpomínky
hledání
nevíš, kde v barceloně rostou mandarinky? před muzeem námořnictva? se k tomu stromu jako jak dostanem? zkuste použít teleport
(doporučuji dívat se na obě videa současně, nejlépe ve smyčce, začnete se motat v koloběhu času a prostoru)
zajímalo by mě, jak vlastně vypadá oranžová barva, čím se východ slunce liší od západu, vedrem se rozplývám, propadám hladu.
všechno je neznámý, všude jsou stíny, zas prchám do strání, tam, kde je býlí, zapadá slunce a fouká vítr. zas prchám do strání, tam, kde jsme byli, jsme zase spolu, jsi můj arbitr.
znáš tmu i život, můj ztracenej život.
zase mi dochází - pořád, že byls tu. s tebou jsem skončila? tys skončil se mnou. zase mi dochází - chybíš mi. víš to.
z cyklu Dominiky
zelený louky a ranní rosa
uvadnou květy než...
v ruce růže bez trní zrní v očích, kusy písku za malou chvíli napraví bezpráví uvadnou květy než...
je těžký - vždycky stejný být a co teď s tim na tu malou chvíli usni