analogová fotografie 

že mozaiky odráží světlo a to světlo hraje barvama, který často nevidíš - ty barvy tě zadusí.

kdyby vitráže kostela byly z čirého skla, ovoce na trzích bez barvy. nebyl by život bez krásy barev jednodušší? 

fouká vítr, navíc, trocha vody na kolenou nikdy nikoho nezabila. nebo jo? 

sedla si ke mně světluška nohama mnula o sebe rychle se rozprchaly jak švelila jí křidélka zrnka písku z chodidel vzpomínky na tebe semknutí našich těl   

v polích za tachovem o půl pátý - za světla zavoněla nemesie - světluška se ztratila

je to naše prokletí vzduchem když zavoní konci zazvoní - kostelník zvony bije když voní nemesie hledíkovky trháš na hrob slzami je proléváš nevnímáš rány tichu klidu oddáváš se sama ve tmě bloudící nic už v dálce nebije žádný rány zvonů sílící zbyla jen ta nemesie v mojí dlani - na hřbitově nic už v dálce slyšící

schválně kdy zas zavoní skrz to tichý údolí jiné dívce čekající připomínající světlušku chvějícího kvítku ve zvonu úderech k zemi se sklánějící